O knize: 2013 / Román formou a jazykem patří k ruské realistické literatuře a nese velký humanistický náboj filantropie a synovské oddanosti lidu minulou éru, kteří si vytvořili život, jak uměli – s chybami, vítězstvími a neúspěchy. Ale i tak bylo vítězství víc. Jeden z nich osvobodil svět od hrůzy fašismu. Takže „lopatky“, jak představitelé dnešních mocenských struktur rádi nazývají sovětský lid, mlčky vykonávali svou práci jak ze strachu, tak ze svědomí. Žánrem románu je sága, ruské rodinné kroniky typických představitelů svého lidu. s jejich chybami a noblesou, s vírou ve vše vítězící „Možná“ a bezohledností vůči vlastnímu osudu Sága začíná krátkou filozofickou úvahou o tragédii všeho na tomto světě. Vše podléhá neúprosnému pohybu času: tráva i lidé jsou jedno a totéž. Poté následuje samotný pohyb životem venkovského ruského chlapíka narozeného na počátku století, a tedy již odsouzeného stát se jeho obětí. Ale to není pravda. Nebo ne, takhle vůbec ne. Životní kolize nezlomily veselou, nešťastnou povahu člověka, který dokázal překonat toto dvacáté století a dospět ke svému definitivnímu konci, očištěný od všeho, co mu bránilo podívat se smrti přímo do očí. S nulovým vzděláním mohl pracovat jako vedoucí kulturního odboru ve svém obvodu, válečné konflikty, které se mu staly na frontě, mnoho kuriózních, v podstatě absurdních případů, jedním slovem život hrdiny navrhovaná sága je plná překvapení. Autor se synovskou láskou i smutkem vypráví o obyčejném osudu středoruského muže minulého století. Jak se říká v jedné básni Vladimíra Sokolova: „Jsem unavený z dvacátého století, z jeho krvavých řek. A nepotřebuji lidská práva. Už nejsem člověk».